Rádioví deejays jsou OUT, tvůrci playlistů na Spotify a Apple Music jsou IN. Ano, kurátoři velkých playlistů dnes mají v rukou obrovskou moc. Jsou to doslova
ti kteří z umělců dělají milionáře.
Ano, dá se říct, že oni mají klíče od kasičky. V éře streamování stojí mezi nahrávacími společnostmi, umělci a desítakmi milionů posluchačů. Vyberou do playlistu váš song a přes noc je z vás hvězda. I když jejich vliv přece jen poslední dobou slábne. A může za to hlavně TikTok. Ale o tom někdy příště.
Mimochodem kdo je to ten kurátor? Je to ten člověk, který songy do jednotlivých playlistů vybírá. Nikdo mi nevymluví, že je to nejvíc cool “práce” na světě. Celý den “jen” poslouchat hudbu a vytvářet z ní playlisty. Kurátor rozhoduje o tom, kdo se stane příští hudební hvězdou i o tom, co budou miliony lidí po celém světě poslouchat. Kromě tzv editorial playlistů si může svůj playlist například na Spotify udělat každý. Ovšem dopady takového playlistu samozřejmě nebudou nijak velké. Tenhle je třeba můj a obsahuje 30 podle mého názoru velmi talentovaných a ještě relativně neznámých lidí z domácí scény:
Největší streamovací služby zaměstnávají bývalé hudební novináře, nebo hudební dramaturgy, aby rozhodovali o tom, které popové, hiphopové, nebo rockové skladby se objeví na jejich hlavních editorial playlistech. Playlisty jsou vlastně něco jako mixtapes digitálního věku. A vzhledem k tomu, že streamování zajišťuje více než 60 % příjmů amerického hudebního průmyslu, mají nyní právě tito lidé v rukou doslova stroj na výrobu hudebních hitů. Stroj, který ještě před pár lety ovládali hudební novináři a rozhlasoví DJ’s.
Například Spotify zaměstnává 150 kurátorů playlistů a má 4 500 vlastních playlistů. Zhruba.
V posledních čtyřech desetiletích se hudební manažeři museli naučit zacházet s několika různými prostředníky, které jeho klienty, tedy muzikanty, dělily od úspěchu. Začalo to rádii a MTV, pokračovalo přes velké prodejce vinylů a CD, poté iTunes společnosti Apple. Všechno ale mělo celkem jasně daná pravidla hry. Ale streaming? To je divoký západ. Doslova. 100 000 songů se na streamech objevuje denně! A každý chce pozornost! To jednoduše není možné.
Také proto jsou tak důležité velké playlisty.
Vliv, který má nová skupina “tastemakerů” ze Spotify a Apple Music spolu s Amazon Music, Google Play Music a Tidal, představuje naprosto zásadní změnu. Po letech úpadku je světový obchod s hudebními nahrávkami díky rychlému růstu streamingu opět na vzestupu. Podle respektované společnosti Nielsen Music využívá streamované playlisty, kromě playlistů vytvořených fanoušky, téměř 60 % amerických uživatelů hudebních streamů. A tvůrci playlistů komerčních rádií Top 40 dnes často hrají to, co se objevuje na Spotify a Apple Music, namísto toho, aby se sami pokoušeli objevit nové skladby vhodné pro jejich formát. Je to mnohem, mnohem jednodušší, než se snažit objevovat novou hudbu na vlastní pěst a porážet všechny ty “pomocníky” poháněné umělou inteligencí.
Chcete se globálně proslavit v hudebním světě?
V tom případě si váš song musí oblíbit Tuma Basa. Že jste tohle jméno nikdy neslyšeli? Klid, nezná ho skoro nikdo. Přesto je Tuma, mimochodem globální šéf hiphopové sekce ve Spotify, jedním z nejmocnějších lidí v současném hudebním světě. Je totiž kurátorem Spotify playlistu RapCaviar. Playlistu, který sleduje skoro 15 milionu lidí. RapCaviar definuje současnou podobu hip-hopu podobně jako to kdysi dělalo newyorské legendární radio HOT 97. Mezi další významné kurátory playlistů Spotify patří Mike Biggane (pop) a Allison Hagendorf (rock). Největší vliv na Apple Music má pravděpodobně Carl Chery, bývalý novinář hiphopového časopisu XXL, který mimo jiné dohlíží na The A-List: A-List: Hip-Hop, jeden z nejvýznamnějších playlistů Apple Music.
Editoři playlistů používají při tvorbě tracklistů kombinaci instinktu a dat. To je podobné jako v radiu, jen asi trochu jednodušší. Editoři streamingových playlistů neriskují to, že je někdo přeladí. Maximálně tak přeskočíte song, který vás moc nebaví. Kurátoři playlistů většinou spoléhají na kombinaci nových neznámých talentů a toho, co právě frčí. Samozřejmě že ve snaze být co nejúspěšnější také naplno využívají “big data,” a pečlivě sledují metriky výkonnosti playlistu:
počet přehrání, přeskočení, dokončení, nebo uložení skladby.
Rozhodování o tom, kterou hudbu zařadit do playlistu, je ale stále obtížnější. Na hlavních streamovacích službách se objevují každý týden stovky tisíc skladeb a přesto vlastně neexistují oficiální kanály, přes které by mohli manažeři umělců a nahrávací společnosti lobbovat za své “výrobky,” tedy hudbu. To logicky nutí lidi z branže – a také lidi zvenčí – hledat nové způsoby, jak získat pro svou hudbu pozornost a výhodné umístění. Největší vydavatelství samozřejmě pravidelně informují streamovací služby o chystaných albech a singlech. Tři největší – Universal, Sony a Warner – jsou ve Spotify dokonce investory. Superhvězdní umělci také často objíždějí kanceláře společností a absolvují individuální schůzky s kurátory playlistů. Výsledek? Totální zahlcení playlistů propagační mašinérií hlavně velkých vydavatelství. Například na Spotify si mohou koupit takzvanou “home page takeover”, která bezplatnou verzi služby podporovanou reklamou pokryje propagačními materiály.
A jestli tento systém čistě náhodou také vytváří prostor pro zákulisní dohody? Dost nahlas se mluví o složitých dohodách mezi umělci a streamovacími službami. Je to prý jakási nová verze “payoly”, tedy nelegální výměny plateb za vysílání. Ale zatímco podle amerických předpisů musí provozovatelé rozhlasového vysílání zveřejňovat platby nebo hodnotné protislužby za vysílací čas, na streamovací služby se nic takového nevztahuje. Spotify a Apple Music samozřejmě tvrdí, že v jejich službách k ničemu podobnému “payole” nedochází. Pokud by prý playlisty byly ovládány “majors,” byly by nudné a snadno kopírovatelné, což logicky není v obchodním zájmu ani Spotify, ani Apple Music.
S využitím materiálů z magazínu Billboard napsal Libor Červinka
