70 až 80 tisíc “songů” denně. Zhruba tolik přibývá každý den na hlavní streamovací služby. Je to ohromující množství a vyplývá z něho pro začínající umělce zdánlivá svoboda a lákavá možnost prorazit. Vždyť nepotřebujete skoro nic. Nepotřebujete label, drahá studia, drahé producenty. Nepotřebujete nic kromě talentu. ALE! Je to skutečně tak? Například obtížnost ovlivnit algoritmus Spotify, TikToku a dalších služeb ztěžuje budování publika jako nikdy předtím. Zjednodušeně řečeno “hrát” můžou doslova všichni. Ale hřiště na kterém se hraje je mnohem větší a rovnější, než bylo ještě před několika lety. Na jeho druhý konec skoro nejde vidět a všechno se na něm bez odezvy ztrácí.
Jasně, existuje mnoho způsobů, jak posoudit, co dnes znamená “prorazit” – od počtu streamů po prodeje vstupenek. To jsou “tvrdá” čísla. Stejně tak jde jednoduše změřit, že počet nových interpretů, kteří se dostávají do Top 10 žebříčku Billboard Hot 100, v posledních několika letech prudce klesá. V letech 2001 až 2004 se do první desítky každoročně dostalo více než 30 nováčků. V roce 2019 se však do první desítky dostalo jen 15 nováčků a rok 2021 byl rokem s nejnižším počtem nováčků v tomto tisíciletí. Bylo jich jen 13, z toho navíc pět byly featuringy na skladbách zavedených interpretů (například Daniel Caesar v songu “Peaches” Justina Biebera). Asi tak.
V aktuálním vydání magazínu Billboard na tohle téma vyšel zajímavý článek a z něho vycházím i já. Kromě jiného se v něm píše, že tohle “sucho” dělá logicky některým manažerům a šéfům vydavatelství velké starosti. Zdánlivě všechno zatím funguje, ale například podepisování smluv s novými umělci uvázlo prakticky na mrtvém bodě. Hlavním důvodem je už zmíněná obrovská záplava nové hudby. Pro začínající umělce se stalo vydávání skladeb tak snadné, že se jich na streamovacích službách objevují opravdu desítky tisíc denně. Pro jednotlivce je proto mnohem těžší v té záplavě vyniknout. Kvůli obrovskému množství vydávaných songů musí písně, které byly před pěti až deseti lety jasnými hity, nyní bojovat o to, aby si jich vůbec někdo všiml. Dokonce i ty největší nahrávací společnosti se svými gigantickými reklamními rozpočty s tím mají problémy. Pokud se denně nahrává u hlavních poskytovatelů digitálních služeb 80 000 skladeb, pak se podíl velkých vydavatelství na trhu logicky rozmělní.
Kromě toho se snížil i dosah a vliv kdysi silných médií, jako je rádio a televize. Jinými slovy, mít song číslo 1 v rádiu už neznamená skoro nic. Kromě prestiže. Dokonce ani to, když se song dostane do Top 10 na nějakém opravdu velkém Spotify, nebo Apple Music playlistu nemá takový význam jako ještě před pár lety. A už vůbec to neznamená, že publikum takového interpreta roste.
Situaci hodně zkomplikoval i vzestup TikToku.
Tato platforma se stala doslova urychlovačem, který pomohl například skladbám “Numb Little Bug” (Em Beihold) a “Sunroof” (Nicky Youre) vyšplhat se na vrchol hitparád. TikTok je ale naprosto nepředvídatelný, i když jde o skvělý a dnes pro muzikanty možná i hlavní marketingový nástroj. Je zjednodušeně řečeno díky unikátnímu algoritmu méně náchylný na manipulaci a méně reagující na hvězdnou sílu než jiné platformy.
Ale vytvořit tady něco s virálním potenciálem je podobně pravděpodobné, jako když vyhrajete v loterii.
Když sledujete to, co zabodovalo v minulosti, naprosto se nezdá, že by to, co tam “exploduje”, mělo nějaký racionální důvod. Všechny tyto faktory dohromady znamenají, že získat – a následně udržet – pozornost hudebních fanoušků je dnes mnohem náročnější než dřív. Talent určitě nestačí. Dříve to bylo tak, že jste vydali album, Rolling Stone, nebo jakýkoliv jiný hudební časopis vám na něj napsal recenzi, vy jste vyjeli jste na turné, dostali jste se do televize a bylo to. I když štěstí hrálo roli, cesta byla jasná. Byly to čtyři nebo pět věcí, které jste museli “odpracovat”. Teď potřebujete čtyři nebo pět věcí týdně, nebo alespoň měsíčně, jinak nikdo ani jen nezjistí, že vůbec existujete.
V dnešní době má recept na úspěch asi 45 ingrediencí. Být novým umělcem je těžší než kdy dřív.
Někteří interpreti jsou ale i přesto stále schopni zaujmout v širokém měřítku. Letos hudební manažeři dávají za příklad třeba “Bad Habit” Steva Lacyho. Song, který je aktuálně na vrcholu Billboard Hot 100. Jeho úspěch berou jako důkaz toho, že hudební průmysl stále dokáže vytvořit velké momenty a prosadit nového umělce. I když nového – Lacyho kariéra začala už před sedmi lety se skupinou The Internet a jeho první sólové album z roku 2019 mu už vyneslo nominaci na cenu Grammy. Takže Steve rozhodně NENÍ začínající umělec.
Charakterizovat současný hudební průmysl jako “beznadějný” pro nové umělce je možná trochu moc. Přesto je třeba uznat, že o kolik je lehčí nahrát song a vypustit ho do světa, o to těžší je prorazit do skutečného mainstreamu. Lépe řečeno je to opravdu skoro nemožné. Mnoho zdrojů, které Billboard použil pro tento článek se domnívá, že hudební byznys se musí přeorientovat, aby se přizpůsobil této nové realitě. Pokud nebudou hvězdy, major labely se musí změnit. Jen si to zkuste představit – svět ve kterém neexistují žádné globální hvězdy a každý, byť mnohem menší umělec má své vlastní kultovní příznivce – co bude major label dělat? Vychází z toho jediná věc. Majors jednoduše musí snížit svou závislost na superhvězdách a místo toho dát přednost budování vztahů s umělci na začátku jejich kariéry. Největší vydavatelství však nebudou tím jediným subjektem, který se bude muset přizpůsobit. Protože způsob, jakým lidé dnes plošně měří úspěch, není správný.
Každý nemůže být Taylor Swift nebo Drake.
Už dnes je i v ČR kategorie umělců, které mainstreamové publikum nezná, ale oni se dokáží díky streamingu, koncertům a třeba i prodeji merchendisingu velmi slušně uživit. I když jsou třeba jako Redzed přehlíženi oficiálními kanály.
V budoucnu se bude muset definice “breaking an artist” určitě změnit. Prostředí kde každý z nás objevuje hudbu se stalo tak roztříštěným, že pokud chceme správně posoudit úspěch, musí se změnit celý přístup a pohled na věc.
Jaký na to máte názor vy? Napiště mi na liborcervinka@gmail.com
