Všechny postavy v tomto článku jsou smyšlené. Jakákoli podobnost se skutečnými, žijícími či mrtvými rádii je čistě náhodná 🙂

Velká rádia jsou jako hospody. Jen místo jídla servírují hudbu. Ale hrát songy, které mají posluchači rádi a které by chtěli vidět i na vašem jídelním lístku, to je jen nejnutnější minimum. Stejně jako je skvělé jídlo v hospodě jen začátek. To, jak svůj pečlivě vybraný playlist naservírujete, právě to vám možná zajistí to, že budete mít spoustu štamgastů, kteří se k vám budou opakovaně vracet. Ale pokud jste CHR radio, musíte mít vše čerstvé. A musíte si vybrat suroviny, které hned nezačnou hnít. Nechcete přece své posluchače otrávit. Nebo jim způsobit jakékoliv žaludeční potíže. To už by do vaší hospody také nikdy nemuseli přijít.

Já osobně jsem vlastně v takových “hospodách” strávil celý svůj profesní život a dělal tam skoro všechno. Od mytí nádobí až po spolurozhodování o tom, co se bude a nebude vařit a jak “TO” budeme servírovat.

Široké kalhoty do zvonu, úzké upnuté kalhoty, krátké sukně, dlouhé sukně. Krátké vlasy, dlouhé vlasy. Stejně jako se mění fashion a obecný vkus toho co je IN, mění se logicky i podoba rádií. A to nemluvím jen o hudbě. Máte dokonalý playlist plný top hitů a stejně vám “TO” nikdo nežere? Nikomu to nechutná? Musíte to nějak okořenit, protože rádio nejsou jen songy. Je to hlavně to, co a kdo je slyšet mezi nimi. Pokud nemáte všechny chutě v rovnováze, tak radši ten váš bufet zavřete. Nemá to cenu.

To slovo které hledáte je IMAGING.

A víc než cokoliv jiného právě imaging vytváří identitu rádia, tedy značky. A společně s lidmi také atmosféru stanice. IMAGING je vaše sůl a koření. Zjednodušeně řečeno, stejné jídlo na stojáka v bufetu s puštěným random rádiem nebude chutnat tak dobře, jako v hospodě, kde pojede skvěle vyvážený a pospojovaný playlist.

Hudba se mění. Pořád. Každá generace má svůj zvuk, svůj životní styl, svůj pohled na svět.

Je skoro zázrak, že do životního stylu současné mladé generace ještě stále patří něco tak technologicky starého, jako je FM radio. Ale patří. Jen musí o pozornost soupeřit s PornHubem, Netflixem, Spotify, YouTube, Twitchem, Minecraftem, Playstationem, Instagramem, OnlyFans, TikTokem atd atd. A jaké k tomu má FM Radio zbraně? Máme vlastně holé ruce. Nemáme skoro nic. Jak chcete konkurovat Netflixu, který je schopen do jediné epizody nějakého seriálu investovat stejnou částku, jako je váš rozpočet na 50 let? Jak chcete konkurovat YouTube, který dokáže nabízet i obraz a je poháněn umělou inteligencí, která toho o vás ví víc než vaše máma? Máte, vlastně máme jen jednu zbraň.

Vaše rádio musí mít ksicht.

Lepší české slovo pro to asi neexistuje. Možná by se ještě dalo říct, že musíte mít názor. Fajn má podle mě obojí. A kdyby neměl, tak nám ho Háčko, naše “sociální pracovnice” domaluje. (podívej se na obrázek kousek výš). Vaše rádio musí mít přesně definovanou cílovou skupinu, jejímž jazykem bude mluvit a hrát. To je alfa a omega všeho. Lidé mimo vaši cílovku prostě zmizeli a jsou zmizelí. Neexistují. Moderátor CHR radia s cílovkou 15 až 29 let prostě nemůže mluvit o tom, že The Queen pojedou příští rok na tour. Proč? Proč?! Protože to NIKOHO z vaší cílové skupiny, pro kterou vysíláte NE-ZA-JÍ-MÁ. Proto.

Takže ksicht. Jo. Jak ale získat ksicht? No předně ho ještě pořád musíte mít vy sami. I tak to ale půjde těžko. A navíc budete muset čelit lety prověřeným názorům lidí, kteří už ten svůj ksicht za ta léta poztráceli. Někde mezi Luckou Bílou a Markem Ztraceným. Asi by se ale postup při získávání ksichtu dal popsat v několika bodech, které platí tak nějak obecně pro jakoukoliv činnost.

Musíte skvěle umět to co děláte.

Musíte si věřit.

Musíte mít KOULE.

Nesmíte se brát moc vážně

Musíte mít ŠTĚSTÍ.

Musíte stihnout “něco” udělat, než vás vyhodí 🙂

Takže váš šéf nesmí být debil co nevidí za roh

Zároveň ale musíte mít taky odvahu dělat věci jinak, což zní sice jako trapná fráze, ale vy opravdu musíte začít přemýšlet jinak. V konkrétním případě Fajn Radia šlo o to, že když jsem do něj někdy před deseti lety přišel, tak se Fajn snažil být jen kopírkou tehdy skvěle znějící Evropy 2, která měla všechno. Výborné moderátory na vrcholu sil, na svou dobu sexy zvukový obal a slušný playlist. Měla také skvělou image a jméno, které bylo synonymem úspěchu. Fajn neměl z mého pohledu tehdy ani jedno. Alespoň tak jsem to viděl.

Ale pojďme zpátky k imagingu. Ke zvukovému obalu. Stejně jako se mění hudba, měl by se měnit i váš imaging. Před lety, když byly IN agresivně znějící songy třeba od LMFAO a Calvina Harrise, potřebovali jste je logicky spojit něčím co znělo zvukově podobně agresivně. Ale jak dnes spojíte třeba intimnější songy od Billie Eilish a Olivie Rodrigo? Tedy styl, kterému se říká “bedroom pop minimalism” a který je zaměřený spíš na poslech ve sluchátkách, než na hraní na tenečním parketu? Tento druh popu promlouvá k posluchačům spíše stylem jeden na jednoho. Ne masově. Mezi tyto songy nemůžete dát žádný agresivní prvek, který by posluchači “urazil hlavu”.

Bohužel zvuk toho, co je vě většině našich rádií slyšet mezi hity, nedrží s těmi hity krok.

Mohou za to:

Peníze, lépe řečeno jejich nedostatek

Pohodlnost cokoliv měnit, nebo neschopnost cokoliv změnit

Neschopnost něco změnit, nebo pohodlnost cokoliv měnit

Poslední důvod v rádiích můžete použít na všechno. “LIDI TO NECHTĚJÍ”

Není to ani zdaleka poprvé, co by rádio potřebovalo módní proměnu. Ne jedno konkrétní rádio, ale rádio jako médium. Tedy jestli má přežít. Pozor, pořád je tu řeč o “mladých” formátech.

V začátcích soukromých rádií u nás to vypadalo jinak než dnes. Vlastně každé větší město mělo své rádio, někde jich bylo i víc. Pozice moderátora v takovém rádiu z vás dělala něco jako místní celebritu. A úroveň těch rádií byla přímo závislá na nadšencích, kteří v nich pracovali. O “IMAGINGU” se mluvit nedalo ani omylem. Žádné rádio nemělo profesionální zvukový obal. Jingly se pohybovaly na úrovni rádobyvtipných hlášek, které z dnešního pohledu vypadají mnohdy až neuvěřitelně, až po zpívané paskvily zkombinované s bizarními slogany. První pokusy o profi zvukovou grafiku v 90 letech byly až na vyjímky zmetky. Tečka. Následovala vlna zpívaných jinglů většinou nevalné kvality a později u velkých stanic první na klíč dělaná zvuková grafika za stovky tisíc korun. Dnes je nabídka různých zvukových bank mnohem širší a šéfové některých rádií už také pochopili, že investice do vhodně zvoleného a vyprodukovaného zvukového obalu se vyplatí. Někde to ale moc neřeší a klidně více než 10 let nic ve zvukové grafice nezměnili. Z pozice byť i sebeschopnějšího a sebevíc motivovaného moderátora to potom vypadá tak, jako když nosíte 10 let stejné montérky. Ještě jakž takž drží, ale pomalu se rozpadají a už trochu nevoní. Nové vám ale nikdo nekoupí 🙂

A teď ten kouzelný návod na to, co změnit, aby vaše mladé, ale trochu zatuchlé rádio zase vonělo 🙂 Klidně ho tu podrobně popíšu, protože nemám nejmenší obavu, že by ho někdo z konkurence uměl ukrást 🙂

Smažte přeprodukované sweepery s efekty začínající nukleární války. Dejte namísto nich něco jednoduššího. Jestli je váš playlist trendy, potom víte, že nejpřesvědčivější noví umělci současnosti také všechno zjednodušili. Méně zvuků soupeří s vokály o pozornost posluchačů. Vzpomeňte si na sólový klavír v písni Driver’s License. Vzpomeňte si na luskání prstů v Bad Guy. Tyhle songy prostě nechutnají podávané s lasery. A ne, David Guetta není nový mladý umělec 🙂 Kupte svému zvukovému producentovi pivo, nový počítač a vyházejte mu staré zvukové efekty, které používal už jeho děda na Evropě 2. Ztratit nemůžete nic, Maxxxxximálně tím získáte. KSICHT. Možná 🙂

Najděte si “station voice,” kterému budou vaši posluchači věřit. Jasně, s Honzou děláte už 23 let a furt vám to funguje skvěle. Jenže šedesátiletému Honzíkovi asi nebude posluchač ve věku jeho vnuka z vaší cílovky věřit, když ho i bude zvát na “vychytanou párty na kterou do smrti nezapomene.”

Váš hlas MUSÍ mluvit jazykem vaší cílové skupiny a MUSÍ být autentický. Cokoliv falešného posluchač okamžitě odhalí.

Zní Váš station voice jak sňatkový podvodník zkřížený s Horstem Fuchsem a jeho přirozená barva hlasu se ztrácí pod nánosem efektů a filtrů? Tak to je naprosto špatně. Tento styl odpovídal hudbě v éře Autotune. Zeptejte se mámy, nebo spíš babičky, kdo to byla Cher. Pardon. Kdo to JE Cher? V dnešní době se vokály odklánějí od efektů, které hlas zkreslují. Místo toho se používají efekty, které hlas přibližují. Váš station voice by měl mluvit tak, jako by normální člověk mluvil s přítelem, a vy byste měli jeho hlas prezentovat tak, abyste zachovali tohle blízké spojení. Cokoliv jiného je maxxxximálně blbě.

Texty pro váš station voice? Tady platí úplně to samé. Texty pište jazykem, který posluchači z vaší cílové skupiny skutečně používají. To je naprosto zásadní. Když to tak nebude, bude to podobné, jako kdyby vás někdo odvezl třeba do Finska a nutil vás konverzovat s místními o poezii. V textech zvýrazněte to, čím jste jiní a opravdu myslete na to, že musíte mluvit způsobem, kterým posluchači skutečně mluví. Mluvte k nim přímo. Buďte autentičtí. Buďte trochu sebekritičtí, když se to nečeká. Buďte prostě real.

Station Voice není jen nutné zlo, které musí jednou za 7 minut plácnout slogan. Je to váš tiskový mluvčí. A měl by být lepší než Ovčáček. Myslete na to, že třeba v noci, když hrají jen songy, je station voice zároveň jediným hlasem vaší stanice.

Vzpomínám si, když jsme na Fajn Radiu poprvé začali se zvukovým obalem pracovat “trochu” jinak. Zpočátku to byl obrovský nezvyk, ale myslím, že Fajnu za změna prospěla. Hodně prospěla. Odlišili jsme se od ostatních rádií a zněli prostě jinak. Tak, abychom byli připraveni na novou generaci posluchačů, která brzy vystřídá mileniály. Nebo v případě CHR radia spíš Generaci Z.