Jen si to představte. Vy jste ten, kdo ukáže na mladičkou zpěvačku ze které se už za pár měsíců stane příští Taylor. Vy jste ten, kdo v zaplivaném poloprázdném klubu objeví příští Stouny. Vy jste ten, kdo si bude jistý, že ten kluk s rovnátky má tolik talentu a pracovitosti, že se z něho stane příští Harry.
Vy jste ten, kdo se skrývá za zkratkou A&R.
A&R je člověk zodpovědný za objevování nových talentů. Kdo viděl skvělý seriál Vinyl, mohl se názorně podívat, co všechno ta “práce” obnášela. V dobách před streamováním měli A&R vlastně jediný úkol. Používat svůj sluch a instinkt, svůj “šestý smysl”, aby objevili nadějné umělce a pomohli jim uspět. Když ale streaming změnil pravidla hry a zaplavil šoubyznys daty, oldschoolové A&R dinosaury nahradili analytičtí experti, kteří svá “tvůrčí” rozhodnutí zakládali na terabajtech informací ze streamovacích služeb a sociálních sítí. Chladně a bez emocí. V posledních pěti letech se vlastně vše soustředilo jen na data. Tabulky a anylýzy. To už nezní tak sexy co?
Já osobně dlouhodobě tvrdím, že hudba a emoce v ní obsažené prostě nemůžete narvat do tabulky. K hudbě a umění obecně se nemůžete chovat jako třeba k autům a na základě měření se rozhodovat co dál. Data mohou předpovídat singlové hity a krátkodobé trendy, ale jsou mnohem méně účinná při identifikaci opravdových umělců. V dnešní hudbě, kde vládne streaming, a kdy mají posluchači větší výběr než kdykoli předtím, jsou data určitě nezbytná, ale poslední dobou se prakticky nemluví o ničem jiném. A to je špatně.
Data vám neřeknou o umělci ani zdaleka všechno.
Dokáže algoritmem objevená hvězdička hrát živě? Je schopna poskytnout interview? Dokáže vytvořit víc než dvě nahrávky, které se díky povedené marketingové kampani streamují jak o život? Má vůbec charisma?
Podle posledních dat od majors jen málo z těch, kteří během posledních let podepsali smlouvu díky datům, dokázalo vytvořit více než dva, tři hity. Když si navíc uvědomíte, že všechny velké labely mají prakticky stejné informace a zkoumají stejná data, tak je nad slunce jasnější, že všichni také ví o dalším virálním fenoménu během několika hodin. Všichni se proto honí za stejnými umělci. Většinou naprostými začátečníky bez špetky zkušeností. A co se děje potom, když s nimi s velkou slávou podepíší smlouvu? Když náhodou nenarazí na umělce s jasnými a propracovanými plány a strategií, tak si s ním většinou neví rady. Tohle totiž byla chvíle, kdy ještě před deseti, patnácti lety nastupovali do práce A&R se svými zkušenostmi z ulice a začínali dělat svá, většinou na instinktech a ne na datech založená “kouzla”. Co z toho vychází?
Lidé kteří hledají talenty přes data budou prvními, které nahradí počítačový algoritmus.
Data totiž podle mého názoru v oblastni hudby a práce, kterou dříve dělali A&R, narazila na svůj strop. Data můžete zkoumat a analyzovat je ze všechn stran, podle dat a předpovědí toho, co bude IN můžete nechat AI stvořit perfektní a bezchybný hit, který ale nebude mít to hlavní. Nebude v něm život, nebudou v něm emoce, příběh, prožitek. Nebude v něm to, proč si hudbu pouštíme. Proto, aby v nás nějaké emoce vyvolávala. Datová anylýza umělci, který neví kudy kam, nepomůže kultivovat jeho sound a dělat hity pro širší publikum. Datová analýza nestvoří nového Dylana, Yungbluda, nebo Pam Rabbit. Hudební byznys a velké labely dnes proto čelí další velké výzvě a všemožně vymýšlí, jak se vrátit zpátky. Jak najít osobnosti s neocenitelným talentem odhadnout v začínajícím umělci příští BIG THING. Nebo jak přimět ty, kterých se před několika lety zbavili, aby se vrátili zpátky.
Podle článku z magazínu Billboard volně přeložil a doplnil Libor Červinka
