Zkuste si pustit nějaké místní rádio. Nebo vlastně jakékoliv rádio kromě nejstarších formátů. Evropu, Kiss, Hitrádio, Expres, Spin, Rock Radio. Fakt kterékoliv, je to jedno. Na formátu nezáleží. Pravděpodobně během chvilky uslyšíte nějaký starší song z posledního zhruba desetiletí ať už budete ladit doleva, doprava, nahoru nebo dolů. Tedy většinu “starých” dobře známých songů. S jedinou vyjímkou. Fajn Radio nemá na playlistu žádné songy, které jsou starší než 2 až 3 roky. To neříkám proto, abych chválil svou práci, protože v playlistech Fajnu mám prsty. Nakonec hrát naprosto nové songy není žádné velké umění, když se jich na streamech objevuje cca 70 až 80 000 denně. Vybrat ale ty správné, to je umění. A je to čím dám tím těžší hlavně proto, že nová hudba je poslední dobou, pojďme to říct nahlas, docela “unavená”. Docela dost unavená.
Proč? To samozřejmě přesně nevím, ale přiznejme si to, nová hudba od zavedených interpretů, na kterou většina konzervativních stanic sází, ve většině případů poslední dobou opravdu nestojí za nic. Není to nic nového. I v minulosti jsme bývali jsme svědky “propadů” v kvalitě nové hudby, to ano, ty ale přicházely a odcházely v předvídatelných a docela pravidelných intervalech jak se měnily generace hudebníků. Teď jsme ale svědky naprosto nového fenoménu. “Dole” jsme na můj vkus už nějak dlouho.
Zrodily se totiž SUPERHITY
…a ty do vysílání nepouští novinky. Superhit je hit, který nás už takzvaně s–e. Máme ho plné zuby protože hraje všude. A pořád. Leze nám to krkem. Vzpomínáte na “Shape Of You” (Ed Sheeran) nebo “Levitating” (Dua Lipa)? Nejenom těmto dvěma nešlo uniknout. Držely se zuby nehty ve vysokých rotacích v rádiích mnohem déle, než jsme byli zvyklí v minulosti. Na playlistech jsme je v ČR měli všichni. A tyhle songy nepouštěly do vyšších rotací novinky. Jednoduše měly i po několika desítkách týdnů skvělé testy a žádnou ohranost. To co jsem popsal, byla situace u nás. Já ale teď nabídnu ještě americký pohled na věc. Američané, jak všichni víme milují statistiky a tohle vyzobali ze svých dat v magazínu Billboard.
Superhit – pro účely srovnání tak v Billboardu označili song, který se udržel v Top 10 žebříčku Billboard Hot 100 déle než 26 týdnů. Před rokem 2010 se v Top 10 udržela déle než půl roku pouze jedna píseň: v roce 1997 to byla LeAnn Rimes, která to s “How Do I Live” vydržela 32 týdnů.
Od roku 2010 se však objevily tři superhity:
- LMFAO ft. Lauren Bennett a GoonRock – “Party Rock Anthem” (29 týdnů).
- Mark Ronson ft. Bruno Mars – “Uptown Funk” (31 týdnů).
- The Chainsmokers s Halsey – “Closer” (32 týdnů)
V roce 2017 potom stavidla “superhitů” praskla definitivně. Jen v tomto roce se tři songy udržely v Top 10 27 a více týdnů. A všichni je známe až moc dobře.
- Ed Sheeran – “Shape of You” (33 týdnů).
- Bruno Mars – “That’s What I Like” (28 týdnů)
- Ed Sheeran – “Perfect” (27 týdnů)
Od roku 2018 do současnosti získalo status SUPERHIT dalších 13 songů..
Co se změnilo? Co je poslední zhruba 4 roky jinak? Je nová hudba v poslední době opravdu tak špatná, že se posluchači raději drží těchto velkých hitů? Nebo už rádia neberou v potaz “ohranost” a nepřesouvají tyto superhity z vysokých rotací? Má snad generace TikToku menší zájem o současnou hudbu, když křísí vše od Kate Bush po Metallicu? Spousta otázek co? Ale odpověď je vlastně totálně jednoduchá.
Superhit je přímým důsledkem streamování. Takhle jednoduché to je.
Díky streamování se měří atraktivita hudby jinak, než dříve. Před streamingem to bylo jednoduché. Prodal jsi nejvíc? Hrají tě hodně v rádiu? Blahopřeji. Jsi hvězda. Se songy to dříve bylo úplně stejně jako s filmy. 10 nejprodávanějších skladeb (filmů) dosahovalo vrcholu v době svého debutu a většina skladeb (filmů) zhruba po 12 týdnech v Top 10 už nebyla. Tak to platilo v době předstramingové. Proč? Lidé, kteří si již song koupili (nebo si koupili lístek do kina) ho mohli poslouchat měsíce nebo roky. Ve chvíli kdy si song koupili všichni, kteří o něj měli zájem, v žebříčcích PRODEJE se takový song logicky přestal objevovat. Rozhlasoví dramaturgové, alespoň někteří, si také začali uvědomovat, že některé songy posluchače už vážně nebaví poslouchat stále dokola několik měsíců. To je také důvod, proč je zhruba po 20 až 26 týdnech začali přesouvat do nižší rotace. Takové songy mohly být v testech stále mezi nejlepšími a pravděpodobně také byly, ale protože je rádia vysílala méně často, neobjevovaly se již mezi deseti nejhranějšími songy v rádiu. Tato kombinace prodejů a nové taktiky rádií znamenala, že historicky se songy jednoduše v Top 10 Billboard Hot 100 neudržely déle než 26 týdnů.
Až do streamování.
A o tom příště.
S využitím materiálů z magazínu Billboard a z různých hudebních blogů pro české prostředí upravil a doplnil Libor Červinka
