Co je nejdůležitější pro rádio? Jasně, jsou to songy, playlist. Speciálně pro hudební rádio. Songy vás mohou odlišit od konkurence. Když tedy máte odvahu a správný instinkt na to, hrát ty správné. Dobře zacílený výzkum také neuškodí. Když tedy uděláte všechno ohledně playlistu dobře a navíc zníte jedinečně a jinak než ostatní a máte s tím navíc čistě náhodou ještě úspěch, blahopřeju. Opravdu. Užijte si svých naprosto náhodných deset minut slávy. Má to všechno totiž jeden háček. Písničky z vašeho playlistu jsou vlastně jen obyčejné zboží a jakékoliv zboží se dá velmi snadno a hlavně rychle okopírovat. Podívejte se na supermarkety a jejich privátní značky. Playlist je tedy určitě pro radio superdůležitý, to ano, ale je jen nutným základem do “hry”. Nezajistí vám vítězství. Ani posluchače. Ani víc reklamy. A už vůbec ne klidný spaní. To ani omylem.
Úspěšné vaše rádio bude až ve chvíli, kdy v něm bude takzvaně všechno držet pohromadě a posluchač bude při jeho poslechu NĚCO cítit. Vlastně cokoliv, hlavně ale něco. Nějaké emoce nebo náladu. A tyhle věci vám fakt nezajistí za sebe sebelíp seřazené písničky. Tuhle třešničku na dortu dodají až lidé a jejich hlasy. Osobnosti, které si vyberete, aby to NĚCO zprostředkovali posluchačům. Dost pomůže, když si představíte radio jako třeba Disneyland, protože co si budeme povídat, rádio nic jiného než cirkus vlastně není. A teď si představte, kdybyste z cirkusu, nebo ze zábavního parku odstranili Micky Mouse a Minnie, prostě ty šašky, kteří se starají o kontakt s lidmi. Co vám zbyde? Jen drahý, ale zároveň nudný park s několika horskými dráhami a otravně dlouhými frontami na atrakce. Jako spotřebiteli se vám z něčeho takoýho bude maximálně tak zvedat kufr. Je jedno jestli provozujete “matějskou”, nebo rádio. Když prostě z jakéhokoliv zážitku odstraníte šašky a princezny, TO kouzlo se začne vytrácet. Až skvělý šašek utvoří ten správný zážitek. Jednoho takového “šaška” má BBC Radio 1. Jmenuje se Greg. Greg James. A ano, je to moderátor skvělé ranní show.
Pravdou je, že lidé vaše rádio začnou pravděpodobně poslouchat kvůli hudbě, to ano. Ale hudbu dnes můžou slyšet na tolika místech. Jen kvůli hudbě tedy nebudete jedineční. Kvůli hudbě si vás lidé nezapamatují. Hudba se stala s nástupem streamingu obyčejným spotřebním zbožím a už není tak vzácná, jako byla třeba před 30 lety. Takže když už si vás, tedy vaše rádio, lidé třeba náhodou naladí, zůstanou s vámi pravděpodobně jen, nebo hlavně kvůli vašim šaškům. Tedy pardon, vašim osobnostem. A hlavně se kvůli nim budou vracet. Jestli jsou vaši šašci ovšem zajímaví. Je tedy logické, že image vaší stanice utvářejí vaše nejsilnější osobnosti. Nejčastěji je to vaše ranní show.
Ranní show “dělá” rádio.
Ranní show řve do světa o vaší značce a zážitcích, které lze z poslechu získat, více než jakýkoli jiný prvek. O to smutnější je, že většina z těchto show nich nikdy nevyužije svůj potenciál. Proč? Může za to nedostatek talentu? Nebo odvahy? Je na vině neefektivní nebo neexistující příprava? Strach? Malý rozpočet ze kterého si nemůžete dovolit lidi zaplatit tak, aby se mohli soustředit jen na radio? Ale odpoledne jdou ještě dělat třeba dabing a večer si střihnou moderování plesu? Můj názor na tohle je dlouhodobě stále stejný. S dovolením si ho ale nechám pro sebe 🙂 Pravdou je, že když vaše rádio hned po ránu dobře nastartuje a nabere posluchače, bude mít takzvaně lepší “náběhovou křivku” pro ostatní show. Proto je ranní vysílání tak důležité.
Koho vybrat? Kdo by měl vysílat ranní show?
Těžká otázka. Asi nejtěžší ze všech. Záleží na tom, co od své ranní show chcete. Nebo ještě jinak. Co od výkladní skříně rádia chce vedení. Odpověď na tuto otázku je asi také úplně jasná. Vedení chce, aby byla ranní show jedničkou na trhu. Nic víc, nic míň. Proto je naprosto stěžejní otázkou, koho do hlavní role té absurdní komedie obsadíte. V našich rádiích jsou od nepaměti v módě dvojice. Logicky. Ve dvou se to lépe táhne. JENŽE! Vybrat správnou dvojici, která by si rozumněla, která by byla společně pohotová, sehraná, zábavná a vtipná není vůbec snadný úkol. Navíc by se ti dva po pár měsících společného brzkého ranního vstávání neměli zabít. Nechcete totiž hledat další kamikadze. Takže koho vybrat? Ti dva si musí dokonale rozumnět, být zajímaví a vtipní, ale zároveň musí být odlišní. Prostě musí. Jinak mezi nimi nevznikne nikdy žádný konflikt, žádné drama. Nebo si na drama a konflikt budou jen trapně hrát. A vy potřebujete drama a emoce. Zároveň ale musí být vašemu rannímu týmu jasné hodnoty pořadu a značky, pro kterou pracují. Musí jim být jasné pro jakou cílovou skupinu vysílají. Nejlépe z té cílové skupiny musí pocházet. Musí žít její život, protože jinak nebudou autentičtí. Nebudou mluvit jazykem své cílové skupiny, nebudou řešit témata která se objevují z pohledu své cílovky atd atd. To je asi jasné. Ranní show by měla posilovat hodnoty stanice. Ne se proti nim vymezovat a být s nimi v rozporu.
Teď si představte, že jste šéf a máte konečné slovo při výběru. Koho pro vaší ranní show zvolíte? Vyberete si naprosto spolehlivou dvojici sršící laskavým českým humorem, která vždy přijde včas a dokonale připravená, která vám i v den, kdy budou venku padat trakaře a vyhoří Hradčany popřeje “kráááásný den, přátelé :)”, prostě někoho, komu byste svěřili na hlídání své malé děti? Někoho, kdo ale bude zároveň tak trochu “nudimír” jen dokonale plnící úkoly? Od někoho takového těch skutečných emocí moc nedostanete, to mi věřte. Nebo si vyberete někoho, kdo se chová jak odjištěný granát, někoho, komu se v angličtině říká “troublemaker?” Někoho u koho si nebudete jisti tím, co řekne v dalším vstupu? Někoho, jako byl třeba ve skvělém filmu Private Parts z radiového prostředí Howard Stern? Někoho kdo bude jak osina v zadku a z koho zešedivíte?
Základní chyba většiny ranních show?
Když tedy pominu tu nejzákladnější chybu a tou je výběr moderátora, čest vyjímkám :), tak potom je tu podle mě ten nejslyšitelnější problém ze všech. Většině ranních show se nedaří navázat kontakt s posluchači, protože zapomínají, že posluchači jsou součástí rozhovoru. Tedy měli by být. Většina moderátorů jakékoliv ranní show nejenom u nás, je natolik přesvědčená o své “genialitě,” že na toho nejdůležitějšího, tedy na posluchače, zapomínají. Věřte mi, měl jsem to stejně, když jsem více než 10 let vstával v pět ráno a dělal “Ranní sprchu” na západočeském Dragon Radiu. Igroroval jsem všechno co by se mělo dělat a soustředil se jen na mého kolegu, se kterým jsme rozebírali hovadiny a nehráli podle playlistu. Kromě jiného. Klasický případ “mistra světa”
Přestaňte mluvit mezi sebou a mluvte k posluchačům.
Říkám si jaké to moje vysílání muselo být pro posluchače. No možná se při poslechu cítili jako někdo, kdo jde kolem domu, ve kterém se venku u bazénu koná večírek. Všichni na tom večírku se “skvěle” baví, smějí se a mají dobrou náladu. Problém je, že vy jako posluchač jste jen za plotem. Nikdo vás nepozval. Nikdo vám nenabídnul drink. Tohle jde ale napravit vlastně velmi snadno. Váš moderátor by měl vždy myslet na to, že prvním parťákem do dialogu by měl být vždy posluchač. Až potom ten kdo je ve studiu s ním.
Inovace. Inovace? Inovace!
No jistě že ano. Jistě že odpovíte na otázku “A jaká je vaše ranní show” nějak takhle. Je kreativní, inovativní. Jasně. Mám pro vás ale blbou zprávu. Není. Není pravděpodobně ani kreativní a už vůbec ne inovativní. Není pravděpodobně ani dobrá. Máte ji jen proto, že tam prostě ráno někdo být musí. Tedy jestli zrovna vaše rádio nevyhrálo v loterii geniálního, pohotového a megavtipného moderátora, za kterým stojí podobně schopný a skvěle zaplacený tým. A měl by tam někde být i dost sebevědomý šéf, který nad nimi drží ochrannou ruku tak, aby na ně nedoléhal žádný tlak. Nic takového nemáte? Tak vidíte. Vaše ranní show není proto ani inovativní, ani kreativní. Nemůže ani být. Jen snaha a nadšení totiž nestačí. Nebo stačí. Ale ne na dlouho. Ke skvělé ranní show potřebujete stejné štěstí, jako měl výherce první cenu v nějaké loterii. Musí se vám sejít geniálně vtipný moderátor atd atd.. Nebo si skutečně myslíte, že inovativní show v překladu znamená zrecyklovat (ukrást) stokrát zrecyklovaný (ukradený) nápad a udělat ho “vtipně” znovu? Třeba vtipně někoho jakoženychytat po telefonu při něčem? Nebo že kreativita znamená otevřít si ráno několik bulvárních webů, přečíst z nich titulky a “vtipně” je okomentovat?
Wow! Tak to je fakt bomba. To tu fakt ještě nebylo.
Inovace přece znamená něco jiného, než jsem právě popsal. Inovace je způsob, jakým ze sebe pustíte ven své myšlenky a nápady. Jestli teda v hlavě nějaké máte 🙂 Naprostý základ je umět se správně ptát. OK, tohle se stalo. “Co s tím uděláme, aby to vyniklo, aby to bylo třeba i zábavné i když to vlastně není zábavná událost?” Jde o to vědomě se rozhodnout nedělat to, co je jasné každému. Nedělat a neříkat to, co by udělal a řekl každý. To bude dělat každý jouda. Přimějte se k neočekávaným věcem. Podívejte se na zcela banální věc naprosto jinýma očima. Překvapte posluchače. I sebe. A hlavně – nebojte se. Co se může stát horšího, než že to poděláte a uděláte ze sebe joudu taky? Nic se nestane, naopak. Protože to, jestli něco poděláte si budou vaši posluchači pamatovat víc než to, když se vám něco opravdu povede.
Seriálový obsah lidi přitahuje a nutí je vracet se.
Lidé jsou přitahováni příběhy. Příběhy nám pomáhají dávat smysl našemu světu. Našim životům. Když nám lidé vyprávějí příběhy, jsme jako můry u žárovky. Čím je příběh poutavější, tím víc nás přitahuje, tím více ho chceme slyšet. Televize na to přišla už dávno. Ale ne každý seriál se povede tak, jako Přátelé, to je jasné. Přátelé měli kromě jednotlivých fórů i několik pokračujících dějových linek, které se táhly napříč sériemi. Třeba ta o Rossovi a Rachel, pamatujete? Budou spolu? Nebudou? Seriálový obsah je rozšířená nebo pokračující dějová linie, která se táhne napříč několika pořady nebo týdny. Umožňuje vašemu pořadu prozkoumat nějaký obsah hlubším a smysluplnějším způsobem. Diváci si díky tomu udělají čas do příběhu něco investovat. Skvělé pořady mají poutavé zvraty, využívají emocí a díky příběhům si je diváci oblíbí. Seriálový obsah má větší šanci změnit poslechovost, protože lidé chtějí slyšet další díl. Možná je vlastně ani tak nemusí bavit co děláte, možná jim dokonce ani nemusíte být sympatický, ale jednoduše jsou zvědaví, co uděláte dál. Jaký průser zase způsobíte. Jaký skandál vyvoláte. Pokud ale váš ranní moderátor vždy po zprávách naprosto servilním hlasem řekne podbízivě a s tou divnou intonací kolik je hodin a že je venku krásný sluníčkový den i když lije jako z konve, je něco špatně. Hodně špatně. Ale paradoxně špatně to může být i ve chvíli, kdy je vaše ranní show vlastně docela vtipná. Ale je to “JEN” série jednotlivých náhodných fórů, klidně i dobrých, nebo dokonce skvělých. Ale posluchači, kteří si vás náhodou zapnuli, nejsou nuceni se k vám opakovaně vracet, bez ohledu na to, jak dobré, nebo skvělé tyhle fóry byly. Během dalších několika minut na ně “zaútočí” něco jiného, co svede boj o jejich pozornost. A vy jste out.
S využitím materiálu od Paula Kaye napsal a o česká specifika ranního vysílání skromně doplnil Libor Červinka.
