Samozřejmě je to naprosto smyšlený příběh. Nakonec je to jen pitomá pohádka, tak co.
Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami vysílalo na maxximum jedno “mladé” radio. Ale tohle rádio a s ním samozřejmě i celé království začínalo mít po dlouhých a tučných letech docela problém. Jeho poslechovost v posledních letech trvale klesala. Pan král a všichni jeho rádcové z toho byli překvapeni, ohromeni a zmateni zároveň.
Nebyli si vědomi, že by někde udělali nějakou chybu.
Na jejich obranu musím říct, že vlastně nic špatně neudělali. Ale určitě neudělali ani nic dobře. Stejně jako naše fotbalová repre hráli na jistotu ze zajištěné obrany. Nedalo se na to prostě koukat/nešlo to poslouchat. Vždy se pečlivě řídili výsledky Radioprojektu, pedantsky procházeli všechny grafy a callouty. Věděli proto, že svým poddaným hrají jen samé pohodové písničky které dobře znají, milují a kvůli kterým je jim v království tak dobře. Věděli také, že byl jejich úspěch v posledních letech vždy založen na tom, že prakticky zakázali hrát a zpívat nové písně. K lidem pouštěli jen pohodové odrhovačky bez chuti a bez zápachu. Přesto jim posluchače žral drak nebo co 🙂
V čem byl ale problém? Mimochodem pohádkový svět opouštím, protože mě to za A už nebaví a za B, tohle je tvrdá realita, žádná pohádka, kde si můžete vypomoci drakem, nebo kouzelným nápojem. Zpátky k problému. Posluchači toho rádia si žili v té své pohodové bublině a jednoduše se až moc dlouho spoléhali na to, že je ta jejich “mladá” stanice bude informovat o aktuálním dění na hudební scéně a že s ní zůstanou pořád mladí a cool. Stejně jako dřív.
Víš jak přece, no tenkrát – no ty vole, to byly časy. Jenže! Svět kolem se “trochu” změnil.
Korunní princ toho rádia se navíc dostal do věku, kdy přestal mluvit jazykem Generace X, Z, Y, nebo kterékoliv jiné v naší galaxii známé generace a raději pořádal megakoncerty Teletubbies. A témata, která jeho bezejmenní nohsledi ve slepé víře že budou jednou jako on řešili v éteru? Najděte v koši týden starý zmačkaný Blesk, blbě a bez jakékoliv invence, nápadu nebo nedejbože vlastního názoru z něj přečtěte blbě a bez jakékoliv invence, nápadu nebo nedejbože vlastního názoru podobným způsobem napsaný článek o té největší blbosti a budete zhruba tak v obraze. Během pouhých pár let tak nablýskaná image téhle stanice, která svého času opravdu hrála nejnovější hudbu a i mě osobně moc bavila, zněla skvěle a pracovali v ní ti nejlepší a nejzajímavější lidé, prudce poklesla a nahradila ji pověst místa, ve kterém jsou unavení a většinou naprosto nezajímaví lidé fungující na setrvačník a hrající příliš mnoho unavených a naprosto vyčpělých skladeb. Stále více posluchačů mělo pocit, že stanice je nejenom hudebně naprosto mimo, a proto ji ladili stále méně často, protože už jednoduše nesplňovala jejich očekávání. To imaginární rádio mělo ale stále všechny životní funkce dokonale stabilní a nevypadalo to na žádný brzký kolaps. Pořád mělo “náboje” na tu nejlepší zdravotní péči.
Bylo by možné, samozřejmě teoreticky, takové imaginární rádio ještě zachránit? Myslím takzvaně omladit? Tak, aby ho třeba brala vážně nová generace lidí, pro které je rádio už dávno a oprávněně mrtvým médiem?
Stručná odpověď zní – bylo. Kdyby o to ovšem byl zájem. Jak?
Věřte lidem, kteří pro vaše rádio vybírají hudbu a dejte jim prostor. Nebo je hoďte drakovi.
NEJDÉLE po půl roce z vysokých rotací nemilosrdně vyházejte songy, ze kterých už jsou stejně dávno odrhovačky. Nebo je hoďte drakovi.
Dejte dostatečné rotace novinkám kterým věří váš hudební manažer. Bez ohledu na to, jak špatně nejprve vypadaly v calloutech. Nebo….
A už příště pohádka o tom, proč je nová a neznámá hudba pro rádio to nejhorší. A zároveň nejlepší.
Libor Červinka
